Zapikala jsem se s kamarádkou venku na terase. Jsem zmrzlá. Dala jsem teď v noci polévku a jdu zalézt pod sprchu a tam budu, než roztaju. To je tedy léto! Chtěla jsem si objednat pomůcky na patchwork - v jednom obchodě se mi nedaří zaregistrovat, ve druhém mají dovolenou, ve třetím mi ty samé pomůcky vyjdou o několik set dráž... Zítra jedu do velkoměsta, tak se optám tam, jinak asi pokorně počkám, až skončí ta dovolená. Ach jo. Dnes bez fotek dobrou noc.

Opět jsem v zajetí blogů, kde se něco tvoří. A musím si vyndat diář a zapsat si, co mě zaujalo. Sice si uložím odkaz, ale za pár dní nebudu vědět proč.

Setrvačnost tužky a papíru je prostě nesmrtelná.

Ze čtvrtečního výletu.

Chtěla jsem k jezeru, ale na cestě nebyl most. Nevím, jestli rekonstrukce nebo povodeň, nebo kombinace obojího. Tak jsem jeli na opačnou stranu - do kláštera, i tam bylo hezky. Dnes procházka. Překvapuje mě, čemu náš kraj říká ztížený průjezd :-)

Cedule se na cestě objevila před něsícem. Povodně silnici sebraly před třemi lety. Teď se začalo opravovat. No, letošní velká voda jim to už dvakrát odnesla. Jsou dost trdohlaví a staví tam pořád...

Raději jsme si šli po svém.

A večer jsem dokončila dvě drobrnosti. Z domečku jsem nadšená. Pytlíček se mi sice povedl, ale moc se mi nelíbí.

Hezký zbytek víkendu.

Krom jahod také kultura. Náš primánek měl dnes akademii. Užila jsem si to. A představení oktavánů bylo profi:-)

Začala letošní marmeládová šou. Před chvílí jsem dokončila první várku, je jahodová. Příště bude také jahodová, ale pasírovaná. Venku leje a dům voní a je tu krásné teplo od vaření. Zítra jim s dcerou ještě uděláme kloboučky a popisky.

Prožila jsem velmi intezivní víkend. S rodinými konstelacemi mám mnohaletou zkušenost, sama konstelace stavím a jsem překvapená, že napsat o nich, případně o té práci, mi dělá docela potíže. Není možně popisovat jednotlivé konstelace, stejně jako není možné zprostředkovat sílu toho procesu. RK slouži především ke zviditelnění sociálních vazeb, o kterých nemáme ani tušení, nepracují s morálkou a ukazují hloubku života takového, jaký je. Pro tentokrát se musím spokojit s tím, že mi bylo moc fajn, udělala jsem kus práce a naučila se Lístečkovou techniku - jeden ze způsobů řešení problémů. A rozhodně nen 13:50 ale 22:50. Kde se ten devítihodinový posun bere?

Naše devítiletá dcera dnes ukončila jednu důležitou etapu svého života. Škola končí o týden dřív z důvodu rekonstrukce. Tedy nejen že si dnes odnesla nádherné vysvědčení, zároveň se se všemi loučila, protože po prázdninách se do své rodné školičky už nevrátí. Jak to na malé vesnické škole bývá, od školky jedna parta dětí, která společně prochází vším možným. I když o životě už něco vím, uvědomuji si, že pro děti jsou tyto okamžiky opravdu velké. Došlo i na slzičky. I do jídelny jsme musely. Teď ale už slavnstní šatečky visí na ramínku, hočička má běhací sukni a odmítla čekat, až se malý bráška vzbudí a pěšky pádí k babičce a léto a prázdniny jí září z očí, z úsměvu. Tak to má být. Je léto. Hurá.

Začalo astronomické léto:-) Prima. Chystám se na víkendovou práci s rodinými konstelacemi. Těším se na ostatní i na společnou práci, která je náročná. Hledání skutečných motivů, které stojí za naším chováním a jednáním. Někdy je těžké vidět ty odpovědi. A také supervize toho, co jsme za tu dobu dělali my sami. Což mi připomíná, že už brzy budu stavět konstelace na kurzu své přítelkyně a měla bych si připravit téma. Hodilo by se možná i téma školy a učitelek. Postavit konstelaci na téma "Konec školního roku" nebo "Zase mají (učitelé) dva měsíce volno". No, uvidím. Přeji hezký letní víkend.

Je vedro a užívám si to. Pořád jsem se po dlouhé letošní zimě dostatečně neprohřála. Balím na víkendový výlet a před odjezdem ještě dostaneme jedno třeťácké vysvědčení. Holčička letos končí o týden dřív. Nachystaly jsme dárečky pro spolužáky. Snad se budou líbit.

Včerejší výlet do velkoměsta Dárek k narozninám. Původně to měly být Šíleně smutné povíkdy od TB, ale stihla jsem to přečíst a přišlo mi to zoufale slabé. Takže jsem musela operativně něco jiného:-) Květináč a látka, ze které mám ambice si ušít tuniku nebo letní běhací sukýnku. Uvidím. No a ještě tričko Bylo zlevněné. Z předraženého na drahé. Ale nutně jsem ho musela mít. toužím po něčem desiquele opravdu hodně dlouho. Narozeninový piknik je dnes odpoledne, jdu smažit palačinky. V tomhle vedru dost děs. Piknikovat budeme u malého moře, které je kousek, tak to budu mít odměnu.

Sláva, sláva. Fotky vloženy. To se musím pochválit. Další úkol je seřídit blogové hodiny. Proč mi počítač ukazuje správný čas a blog čas úplně zcestný? Kdy se to stalo? Je neděle, ještě padesát minut, pak začne nový červnový týden a tenhle prostor se tváří, jako by bylo teprve odpoledne. Spravit to v položce nastavení by nejspíš bylo moc jednoduché, musím zapátrat v jiných koutech a srovanat reálné a virtuální prožívání.

Jak píšu, události se jen hrnou. Fotky zachráněných hortenzií jsem chtěla vložit před pár dny a už ani nevím, proč jsem se k tomu nedostala. Prožili jsme moc hezký rodinný víkend, někteří z nás (synek) získali titul krajského přeborníka a já si užívám, že zítra nemusím do práce.

Je pár dní hezky a události se jen hrnou. Jako by i ony čekaly na sluníčko. Výlet a plánování narozeninového pikniku, vernisáž, závěrečné vystoupení ZUŠ... Ale taky přítelkyně, kterou srazilo auto při přecházení na zelenou, a.... a zrovna mi volá holčička, že sedí ve špatném vlaku. Vydala jsem pokyny, snad dorazí domů a neskončí v Polsku. Jdu zasadit ulovené zlevněné hortenzie ze supermarketu a zhotovi několik fotografiíí. Večer je zkusím vložit. Mějme se hezky.

Věnovala jsem dost času, abych si načetla nějaké chytrosti o technické práci s blogem. Neposunula jsem se ani o centimetr kupředu. Raději jsem šila. Holčička nutně potřebuje pro spolužáky a pro paní učitelku sovičky. Jenom osmnáct, maminko. Teď už ale dobrou noc.

V lednu, kdy jsem blog zřizovala, jsem si slibovala, že se naučím vkládat fotografie, aby to tu trošku vypadalo. Nezadařilo se. Uznávám, že jsem se ani moc nesnažila. U ntb jsem převážně byla v okouzlení, že se dá používat i na jiné věci, než je tvorba seminárních prací a či k pracovní komunikaci, prohlížela si skvélé stránky o šití a o bydlení. Hodně jsem v té době o blogování přemýšlela a ptala se sama sebe, proč nejsem schopná také něco vytvořit a přidat se. Nebo mi snad chybí odvahu jít s kůží na trh?
V jednu chvíli mi to nedalo, připojila jsem svůj komentář pod příspěvek Lucie (no nevím, jak to děláte, že by se kliknutím na její jméno dalo přeskočit na její stránky) a pak další a další... Proto, s úcty k vám i sobě, k zachování rovnováhy a pro radost ze sdílení, budu psát a za provozu se učit blog spravovat i po technické stránce. Uvidíme.