Baví mě

Včera na blogu http://janaathome.blogspot.cz/ jsem se dočetla, kam že to zmizela Pavlína Blahotová.

Bylo tudíž nutné vyrazit na odpolední procházku a nový časopis zakoupit, prohédnout, pročíst. A jeho existenci oznámit i jiným spřízněným duším. Chápu, že vše, i časpisy, má svůj vývoj. Věci se mění, lidé odcházejí a přicházejí. A těm, kteří tu byli, je potřeba dát místo. Byli tu a teď tu nejsou. Myslím, že dvě věty v úvodníku Marianne bydlení by stačily. Nastalaly nové pořádky a je potřeba to říct, nevytvářet tabu. Nové vedení bude pracovat jinak. Nevíme, jestlí lépe, hůř, ale prostě jinak.

Ale dělat, že se nic nestalo - dělat ze čtenářů blbce? Mají to zapotřebí? Je to spíš strach. Před paní Blahotovou a jejím týmem smekám. Držím jim palce. Moje kupička neprobádaných tiskovin je o nco větší,

ale snad bude brzy příležitost udělat si pelíšek a do noci číst. Zatím jsem ale stále v zajetí

hadrových hraček. Co já s nima budu dělat???? Baví mě to. Baví mě nový časopis. Baví mě sledovat, jak se věvyvinou. Baví mě, jak se o tom píše. Hezké dny.

Čtyřicet

Původně měl tento příspěvek být o mém prvním dárku ke čtyřicetinám a chtěla jsem ho napsat už ve čtvrtek, když mi, jako překvapení přišel poštou.

Pak ale policie ČR měla pocit, že málo stopkuju na na stopce

a pár chvil na to si auto, asi pro jistotu, přestalo brzdit úplně. Při cestě z kopce, s miminkem v autesedačce... zážitek. Další chuť sednout si a napsat o svém vnitřním slavnostním pocitu jsem měla v sobotu ráno. Když je ženský 40, může sedět, snídat koblihu s bílou kávou

a radovat se, jak kolem ní proudí domácí pohoda, děti se chystají na své aktivity (hokejový zápas, přespávání u spolužačky) a může jí být jedno, že je všude kolem bordel, a je na samotě bez auta a manžel na semináři kdysi v Čudu.

Ráda bych napsala, jak se vše v dobré obrátilo. Večerní mejdan s přítelkyněmi jsme si užily, byla to pařba - šily jsme:-))))))

, dárky měly pokračování, bylo to fajn. Jen toyota stojí smutná na dvoře a čeká na rozhodní. Ach jo.

Pokora?

Potřebuji došít nějaké tašky, kabeličky, dokončit zakázku.

Potřebuju šít, protože mě to těší. Nemám energii. Minulý týden jsem si na skype postěžovala kamarádce. Jak je to těžké celý den dávat pozor na škodiče,

jak mi je nepříjemné že je doma stále nepořádek, ... A nejhorší je, že když jde náš mrňousek večer konečně spát a je klid a prostor věnovat se něčemu, tak jsem tak bez nálady a energie, že nejsem schopná.

Jistěžě mě politovala. Však je to kamarádka. A připomněla mi, že s batoletem s temperamentem našeho chlapečka to prostě JE náročné. Navíc v mém věku...

Pak jsem si při brouzdání otevřela na iDnes rozhovor s režisérkou dokumentu o paterčatech. Já jsem taková husa!!!!!! Jedno děťátko malé, dvě velké hodné, spolehlivé. Manžel v práci, za kterou dostane zaplaceno. Velký dům se zahradou. Došila jsem tašku, peníze za zakázku posílám mladé mamince.

Radost

Krásná, nádherná, nově počalouněná. Za dvě stovky ze spřáteleného větrovského baazaru.

Jenže není moje. Eliško, přijeď si brzy!!!! PS: Někdo si dal práci a investoval čas a projel všech 72 příspěvků? No pane:-)

Další

Dočítám další knihu s ženskou tématikou. Kultivovaný, dnes málo slyšený elegantní jazyk. (Musím se podívat, kdo to přeložil).

Odvěké pravdy a současná realita. Ano, mám ženské křivky a nijak mi nevadí. Ne, nemohu sehnat na sebe oblečení, páč s oblostí nepočítá. Že tomu tak bylo, ikdyž mi bylo 17 a měla jsem konfekční velikost tak 36 mě neuklidňuje:-)

Tak jak?

Mám ráda, když dostanu tip. Nějak si nejsem schopná sama vybrat knihu. A zároveň čtu vše, co má písmena. Na blogu Růžové pandy jsou fajné tipy. Nadšeně jsem se nechala zlákat.

Kniha paní Moranové je lehká, vtipná, některé myšlenky vskutku zajímavé. Dělají to muži? ??? Ta mě nadchla.

A tak, jako když se naučíte nové slovo, výraz frázi a máte za úkol ji pětkrát za den použít, rozhodla jsem se v rámci cvičení, podívat se mé všedně každodenní situace situace perimetrem tohoto postoje. Musí se tímhle zabývat chlap?

Má jediná pěší cesta do města, po které se dá jíd s kočárem. Chodník za chvíli skončí, vím to, chodím tudy už mnoho let. Musí se přejít na druhou stranu.

Po tomhle terénu to prostě nezvládnu. Mé cvičení končí dřív než začalo. Ne, opravdu a evidentně - tohle chlap neřeší, protože nemusí. Já se musím vrátit skoro kilometr, kde je lávka přes potok, jít parkem, kde to na kočár také není, ale pořád lepší než tohle. A najít někde informaci, jak dlouho má být tahle mimo provoz. Jediná cedule, včas umístěná, by stačila.

Konzultace

Když se řekne šikana, tahá to lidi do akce.

Slovo samotné ale nevypovídá nic o obsahu. Více si dovedeme představit co se ve skutečnosti děje, když se řekne vztahový konflikt.

Právě na tohle téma jsem měla v předešlých dnech dvě dvouhodinové konzultace. Teď na mateřské moc nepracuji, některé žádosti se ale neodmítají. Držím paní učitelce palce. V její třídě se sice zatím neděje nic závažného, ale odvaha uvidět a říct.... to je první předpoklad jak se o vztahy ve škole a třídě starat.

A já přiznávám, že jsem si ty hodiny "pracování" pěkně užila:-)

Potvrzení

Ukazuje se, že přerušit studium není jen tak. Pamětliva toho, že optimismus je nedostatek informací, jsem se snažila ty informace získat. Měla jsem za to, že přeštění Zákona, Řádu a rozhovor s paní ze studijního je dostatačná příprava. Chyba. Právě ta paní, která jediná se mohla podívat do elektronického systému, ta mi sdělila že není problém. A byl. Což mi volala za pár dní. Problém se ukázal jako velký. VELKÝ, až na ukončení studia. Lítám, mailuju, zařizuju. Zatím všechno klape. Měla bych to zvládnout uhasit. Pánbůh má idioty rád!

Teď jsem jako hospodyňkovskou vložku začala péct. Domácí koka. Nemám hladkou mouku, polohrubá musí stačit. A zbytek kokosu jsem nahradila mandlemi. Jsem zvědavá.

Čekám na PPL, přiveze kosmetiku z Vlčí hory. Měl tu být před hodinou a půl.

Pozdě. Ale stejně jsem byla doma, takže jsem si odpustila řeči o řádu a nespolehlivosti. Že balíček byl voňavý a že budu krásná (doufám) mi musíte věřit. Škoda, že pro mě není všechno.

Dnes u nás nešel elektrický proud.

Zatopila jsem v kachláčích, (byť půlka května, irské počasí trvá). Teď by mohla přijít nějaká hlubokomyslná úvaha o tom, jak moc jsme na elektřině závislí... ale ta se nekonala. Lehkomyslně jsem odjela plánovaně do velkoměsta plnit nějaké úkoly, jako třeba koupě podprsenky, prozůzkum trhu s květinami a jiné důležité věci.

A snídani jsem spojila s dopolední (velmi drahou) kávou v Costa a milým narychlo domluveným setkáním s kámoškou. Zítra letí na Madeiru. Ta se má. A já jela domů. I bez hlubokých úvah.

Vše je správně

Jaro v irském stylu. Po bylinkovém záhonu toužím už roky. Jenže když jsem něco zealizovala, vždycky všechno sežrali slimáci. A abych je, mizery, chodila třikrát denně sbírat, jako Jitka, na to nemám. Co bych s nima potom asi dělala??? Ale jak tak nechodím do práce a i studium jsem drsně přerušila, ...

nutně jsem to musela opět zkusit. BEz techniky, jen vlstní síla (dost omezená) a odhodlání (až na ty slimoše...)

Protože kolem dveří, kdy na schúdku roky rostly, teď úřaduje Škodič a na stole dost překáží

Tak uvidím. P. S. Jestli si říkáte, že jsem dlouho mimo.... Můžete hádat. A) Nešel internet B) Přetrhla jsem si sval C) Semlela mě péče o mimi D) Zlomil se mi kočár E) Dělám jiné věci

Stroj

Stávkovat začal už o adventu. Některé dárky, které nesnesly odkladu jsem šila na vypůjčeném, některé teprva budu šít. Ježíšek v únoru také není špatnej:-) Včera jsem ho konečně odvezla pánečkovi na opravu.

Mám aspoň možnost znovu obnovit provoz ve své restaurátorské dílně ve sklepě:-)

Jenže. Lakostan už není co býval. Kdyby působil špatně, vrrrr. Ale nepůsobí, nefunguje vůbec. Sakra.

Vzala jsem na milost horkovzdušnou pistoli. Je to větší dřina. Ale rozhodla jsem se tu komínovou skříň do koupelny do konce ledna instalovat.

Natřu ji pak na bílo.

Po

Když jsem před Vánocemi, těmi minulými, 2012, hledala recepty,

návody a zajímavosti o vánočce, objevila jsem svět blogů. Zůstala jsem u nich, u těch o šití a bydlení, to mi je milé. Některé fajné dárečky jsem dostala už před Štědrým dnem. Ve skutečnosti je mám doma hooodně dlouho, lapičku několik let, jen mé dodací lhůty na zprovoznění... Už ale slouží.

Dnes jsem odstrojila stromek. Marná sláva, na tři krále svátky končí.

Ubrus jsem šila skutečně na poslední chvíli, je podšitý bílým flanelem a je luxusní:-)Uklidím, nechám zimní dekorace a těším se, až si přinesu domů hyacinty. Přeju sobě i Vám, ať se máme jak potřebujeme:-)))))