Baví mě

Včera na blogu http://janaathome.blogspot.cz/ jsem se dočetla, kam že to zmizela Pavlína Blahotová.

Bylo tudíž nutné vyrazit na odpolední procházku a nový časopis zakoupit, prohédnout, pročíst. A jeho existenci oznámit i jiným spřízněným duším. Chápu, že vše, i časpisy, má svůj vývoj. Věci se mění, lidé odcházejí a přicházejí. A těm, kteří tu byli, je potřeba dát místo. Byli tu a teď tu nejsou. Myslím, že dvě věty v úvodníku Marianne bydlení by stačily. Nastalaly nové pořádky a je potřeba to říct, nevytvářet tabu. Nové vedení bude pracovat jinak. Nevíme, jestlí lépe, hůř, ale prostě jinak.

Ale dělat, že se nic nestalo - dělat ze čtenářů blbce? Mají to zapotřebí? Je to spíš strach. Před paní Blahotovou a jejím týmem smekám. Držím jim palce. Moje kupička neprobádaných tiskovin je o nco větší,

ale snad bude brzy příležitost udělat si pelíšek a do noci číst. Zatím jsem ale stále v zajetí

hadrových hraček. Co já s nima budu dělat???? Baví mě to. Baví mě nový časopis. Baví mě sledovat, jak se věvyvinou. Baví mě, jak se o tom píše. Hezké dny.

Čtyřicet

Původně měl tento příspěvek být o mém prvním dárku ke čtyřicetinám a chtěla jsem ho napsat už ve čtvrtek, když mi, jako překvapení přišel poštou.

Pak ale policie ČR měla pocit, že málo stopkuju na na stopce

a pár chvil na to si auto, asi pro jistotu, přestalo brzdit úplně. Při cestě z kopce, s miminkem v autesedačce... zážitek. Další chuť sednout si a napsat o svém vnitřním slavnostním pocitu jsem měla v sobotu ráno. Když je ženský 40, může sedět, snídat koblihu s bílou kávou

a radovat se, jak kolem ní proudí domácí pohoda, děti se chystají na své aktivity (hokejový zápas, přespávání u spolužačky) a může jí být jedno, že je všude kolem bordel, a je na samotě bez auta a manžel na semináři kdysi v Čudu.

Ráda bych napsala, jak se vše v dobré obrátilo. Večerní mejdan s přítelkyněmi jsme si užily, byla to pařba - šily jsme:-))))))

, dárky měly pokračování, bylo to fajn. Jen toyota stojí smutná na dvoře a čeká na rozhodní. Ach jo.

Pokora?

Potřebuji došít nějaké tašky, kabeličky, dokončit zakázku.

Potřebuju šít, protože mě to těší. Nemám energii. Minulý týden jsem si na skype postěžovala kamarádce. Jak je to těžké celý den dávat pozor na škodiče,

jak mi je nepříjemné že je doma stále nepořádek, ... A nejhorší je, že když jde náš mrňousek večer konečně spát a je klid a prostor věnovat se něčemu, tak jsem tak bez nálady a energie, že nejsem schopná.

Jistěžě mě politovala. Však je to kamarádka. A připomněla mi, že s batoletem s temperamentem našeho chlapečka to prostě JE náročné. Navíc v mém věku...

Pak jsem si při brouzdání otevřela na iDnes rozhovor s režisérkou dokumentu o paterčatech. Já jsem taková husa!!!!!! Jedno děťátko malé, dvě velké hodné, spolehlivé. Manžel v práci, za kterou dostane zaplaceno. Velký dům se zahradou. Došila jsem tašku, peníze za zakázku posílám mladé mamince.