pondělí 21. října 2013
Nedaří se
Začínám mít pocit, že se mnou a blogem se to má stejně, jako se mnou a se sportem. Vždycky jsem sportovala - a dotáhla jsem to daleko. Nikdy jsem ale na sport nekoukala, přenosy nesledovala a ještě dnes nechápu, proč někdo sleduje záznam, když výsledky už zná.
Teď to podobenství s blogem. Život žiju a ráda. Ale nějak nezvládám o tom psát.-) A když, tak nárazově.
Třeba tohle
měl být medvídek. Moc jsem nějakého potřebovala ušít. Jenže! Střih neseděl. Několikrát jsem párala a přešívala. A přestalo mě to bavit. Tolik energie a výsledek nejistý. Náladu jsem si vylepšila
prasátkem
. Chtěla jsem příspěvky vkládat postupně, což jsem nezvládla. Můžu tedy Metoděje
ukázat rovnou v akci.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
:) Tak to znám :) Ale vem to tak, že čuník se fakt povedl! A méďa bude příště :) Já teď dospěla k názoru, že nutně si potřebuji uháčkovat kočku. Obdivovala jsem ji na jednom blogu. No, nejen že moje kočka je totálně jiná, ale navíc je předmětem posměchu, Rozárka puká smíchy, jen co se na ní podívá... teda on to je polotovar, ale už teď vím, že bude těžké jej dokončit :) Prostě to bude chtít nějaké vylepšení nálady :)
OdpovědětVymazatTak je kočička aspoň vtipná:-) Ale děti prostě vědí jak má kočka vypadat, to je jasná věc. Najdi něco na tu náladu, to funguje. Jednou to dotáhneš.
OdpovědětVymazat